Co se děje + příběh o ďábelské navigaci
3.8.15
Ani jsem se nenadála a už je tady další
pracovní týden! Jakto že to tak letí!? :D
No nic, tak vám aspoň shrnu, co jsem
dělala od posledního článku do teď. A připravte se, že to bude dlouhé! :DDD
Ve čtvrtek šel zase malý na camp a malá
zůstala doma. Bohužel (bohudík?!) byla (stále trošku je) nemocná, takže jsem dostala
nakázané od HM, abychom celý den jenom odpočívaly, což tady znamená ležet u
televize, pospávat a kukat celý den pohádky. Jupí pro mě! :D Malá byla vážně
hodná, dívala se a já jsem si četla. Moc super den. :D
V pátek jako už klasicky můj day off. Toto
dopoledne jsem ale strávila s HM v bance. Byly tam nějaké problémy, ale
zatančeme si vítězný tanec, protože mě pak v sobotu došel pin, takže jsme to s
HM zvládly. Měly jsme z toho hroznou srandu, jak jsme obě neschopné vyřídit
účet v bance bez mužské pomoci :D (tu mužskou pomoc míním HD, který vlastně
zachraňoval celou situaci :D )
HM mě nakonec vysadila ve městě a
jela někde na oběd s kamarádkou. Takže jsem si zašla do Tesca na nějaké kokino
(doufám, že se to tak píše :D, protože to dost používám a podle definice wiki
je to takto: na Moravě užívaný výraz pro bonbon, sušenku nebo jinou malou
sladkost či cukrovinku :D, ale taky je tam napsané toto: dětský výraz pro
exkrement :D takže kdo ví :D )
V sobotu jsme měli velkou rodinou snídani,
což je vždy v sobotu a v neděli a dělá ji HD. Tyto snídaně opravdu miluju, je
plný stůl jídla a můžete si jenom vybírat. No prostě perfektní! :)
Protože tady byl v pátek zahradník udělat
pořádek s tou zarostlou zahradou, zůstalo pak venku asi 5 velkých pytlů plných
listí, které se museli odvézt. Takže HD vzal děcka a někam odjel a za chvíli
se vrátil s velkým starým autem (oni snad ty auta vyrábí :D ) a začal odvážet
to listí. Žeprý jsem ještě neviděla všechny jejich auta :D Ach jo! :D
Já s MH jsme si udělaly takové
holčičí dopoledne. Jely jsme do další části města ( nejoblíbenější část HM), kde jsem ještě nebyla. Je to tam opravdu ještě víc ''Anglické'' než v
centru. A to jsem si myslela, že už to víc nejde :D Je to jedna z nejstarších
částí a je tam plno opravdu starých obchůdků s doplňky do domu a krásné
kavárny. V jedné z nich je nahoře jazyková škola tak jsme si tam zašly pro
vizitku (grrr, od září pěkně do školy :D). V kavárně jsme pak vzali dva čaje
sebou (pořád mi to přijde zvláštní :D) a jedno kafe pro HD. A krabičku, dalo
by se říct zákusků. Nějaký citronový řez, dva karamelové s čokoládou a brownies
:D Mňaminka! :D Škoda, že jsem neměla foťák, abych vám tuto část města mohla
vyfotit. Ale myslím, že jsme tam nebyla naposled ;)
Jelikož ještě nikdo nebyl doma, když jsme
se vrátily. Sedli jsme si na zahradu a pily čaj, jedly zákusky a vykládaly jsme
si. Bylo to vážně skvělé, pokecaly jsme si o všem možném od holčičích věcí jako
vlasy nebo neustálé řešení postavy až k tomu, proč malý pořád tak brečí
:D
Asi za hodinku dorazil zbytek rodiny, a
protože bylo moc pěkně, rozhodli jsme se jíst venku. Zase nemám žádnou fotku (a
vypadalo to tak skvěle), ale příjde mi blbé dojít a říct nejezte ještě, já si
to vyfotím :D.
Večer jsem ještě šla ven s Verčou, vzala
jsem psa a procházely jsme se po okolí a prodiskutovávaly náš nedělní výlet do
Bluewater.
Takže konečně přišla neděle! Den, na který
jsem se těšila od čtvrtku, kdy jsme to celé začaly s Verčou realizovat. Moje
úžasná HF řekla, že můžu jet svým MINI a že tankování nemám řešit, když je to
kvůli tomu, že potřebuju víc oblečení, nechtějí se o tom semnou bavit. Hurray
pro mě! :D
ĎÁBELSKÁ NAVIGACE
V 10 ráno jsme vyrazily s vírou toho, že
když máme navigaci, všechno půjde skvěle! :D Ale to jsme se šeredně pletly, ta
navigace je strašná podlá potvora! Nesnáším ji! :D
Hned jak jsme vyrazily, nebyl žádný větší
problém, navigace sice ohlašovala odbočku vždy jednu míli před tím, než byla a
pak už je na chudákovi řidiči zapamatovat si to, nebo nějak zázračně odpočítat
jednu míli a prostě odbočit. Bohužel ani na mapce navigace není nějak
zvýrazněná cesta, kterou máte jet, musíte si po většinu času poradit sami. No
na dálnici jsme se dostaly relativně sami, protože tu cestu znám a pak vlastně
nebylo co kazit. Jeli jsme 12 mil po dálnici a pak navigace oznámila jednu míli
předem, že máme vjet na nejbližší výjezd z dálnice a pak plašila a různě chtěla,
abychom odbočovaly. Naštěstí Verča pozorně sledovala značky, takže jsme se na
místo určení dostaly bez dalších problémů.
Bluewater (absolutně obrovské, ale mě příjde nádherné obchodní centrum)
byl kolem 11 ještě relativně
prázdný, takže jsem si zašly do Victorky a pak prochodily celé dvě obrovské
patra obchodů. Nakonec jsem utratila celou jednu výplatu v H&M. Nikde jinde
se mě totiž nic nelíbilo :D A to byste se mi vysmáli, protože třeba Olympia v
Brně je proti tomuto nákupáku miminko a tudíž je tam asi miliony věcí na výběr.
:D No nevadí.
 |
| http://eatoutmagazine.co.uk/bill-s-restaurant-open-bluewater |
 |
| http://www.civiclife.net/board/topic/95941-monthly-bluewater-meet-april-2nd/ |
 |
| Moje největší radost PINK |
Daly jsme si jídlo a kolem 3 jsme se
rozhodly jet domů, protože jsme si chtěly nechat víc času na cestu domů,
protože jsme věděly, že vymotat se z toho bludiště parkovišť a všeho možného
bude chvíli trvat.
A v této chvíli nastává první problém.
Nastartovala jsem auto, zapnula tu ďábelskou navigaci a rozjela se, jenže
navigace zarytě mlčela a jenom ukazovala mapu. No to si dělá srandu. I když už
jsem byla skoro venku z parkoviště, musela jsem se tam znovu vrátit, někde
zastavit a zkusit to zapnout znova. Tak dobře druhý pokus, rozjedu se a
navigace zase nic. Ticho, jak kdybych na ni ani nešáhla. Tak teda do třetice
všeho dobrého! Opět nic. I když velmi nerada, rozhodla jsem se zavolat HD,
jestli neví co s tím. Nerada proto, že telefonování v angličtině pro mě není
žádná sranda a většinou prd rozumím :D.
Naštěstí jsem se s HD domluvila
překvapivě pěkně, a i když jsem udělala podle jeho instrukcí vše úplně stejně
jako předtím, náhle navigace začala mluvit. Jasně! Vypadala jsem jak blb, HD se mi smál do telefonu, že mi přece toto ukazoval asi 3x doma! :D To mě ta
potvora udělala schválně! :D
No tak jsem se teda vymotala z parkoviště
a potřebovala najet na dálnici. Jestli to nevíte, tak Angličané milují kruháče.
Jsou prostě všude, maličké, velké a obrovské, že ani nevidíte na druhý konec.
Prostě kruháče, které ani nemusí mít tvar jako kruháč, ale jsou všude.
Já je naopak nesnáším. To jak fungují
blinkry jsem ještě pořád nepochopila, protože vždycky když si myslím, že už to
chápu, řeknou mi, že jsem to udělala špatně.
No ale zpět k věci. Blížily jsme se k
jednomu kruhovému objezdu, co ani nevypadal jako kruháč, no a milovaná navigace
oznámila, že máme odbočit vlevo a to oznámila zase asi minutu předtím, než tak
máme učinit. Jenže náhle se tam objevila odbočka do leva, tak se na ni teda dám
a jenom po pravé straně vidím, jak míjíme kruhový objezd. Říkám: ,,Veru, prosím
tě, kukni se doprava, je tam ten kruháč že? Kam teda jedeme?!?! :D '' No Verča
paniku v očích, já to samé a navigace si vesele mlčela.
Podle značek jsme zjistily, že nás to
navádí zpět na dálnici, ale do opačného směru, nahoru nad Londýn směr letiště
Stansted. No nádhera! Byly jsme už na dálnici a tam už není cesty zpět. Prostě
musíte jet rovně, dokud nenajdete nejbližší sjezd. No já zpocená až za ušima a
nervní, protože jsem neměla ani ponětí, za jak dlouho bude sjezd. A taky nás
všechny značky upozorňovaly, že ještě 4 míle a začíná placený úsek.
Naštěstí asi po jedné míli cesty, se
ukázala značka, že za další míli je sjezd. No a ještě aby toho nebylo málo,
zmatená navigace nás pořád žádala, pokud je to možné, ať změníme směr, potom
zase, že na kruhovém objezdu se máme vrátit zpět. To si z nás asi střílí. Já na
dálnici, která je stoprocentně rovná, žádný kruháč nevidím a ono mě to žádá, ať
se otočím. Dobře, navigace má asi staré mapy.
Jako třešnička na dortu bylo ještě to, že
jsme se dostaly do kolony. Takže k tomu sjezdu, který byl za jednu míli, jsme
se dostaly skoro až za 15 minut. Někdo mě zachraňte!
Nakonec s použitím vlastního rozumu,
značek a tunou adrenalinu, který v nás z těch nervů byl, jsme se dostaly na
správnou stranu a už jsme si to vesele mohly valit domů. Půlku cesty jsme ještě
nadávaly navigaci a další půlku cesty jsme se smály tomu,jak jsme panikařily
:D
Pak už vše probíhalo v poklidu a dostaly
jsme se domů ! :D
 |
| Další nezapomenutelný západ ! :) |
Doufám, že vás můj příběh o ďábelské
navigaci pobavil a taky doufám, že máte aspoň o chloupek lepší navigaci než já,
protože tu moji nepřeji ani největšímu nepříteli! :D
Mějte se!
Anna
0 komentářů